![[CZ] Clan](http://3.bp.blogspot.com/_j3Ds3KFnXd4/Sj8bLQkQAZI/AAAAAAAAA-Y/VdWU60KaEs0/S410/CZ+Clan.jpg)
Pánové,
jsou dny, kdy se ve hře pohybuju těžkopádně, každý výsledek je doslova vydřený a jsou dny, kdy sbírám fragy stejně jednoduše, jako houby v lese: najdu a vezmu si. Vysvětlení je třeba hledat v mozku. Nebudu prudit, že jsem někdy unavený, jindy ne, to je celkem jasné, s tím souvisí i hloubka koncentrace, ale je zde zajímavější téma.
Někde jsem četl, že dravec padající střemhlav k zemi dokáže zcela přesně odhadnout okamžik, kdy musí „začít pracovat“ na tom, aby se nezabil, tj. mávnout křídly a popadnout kořist, a to nejen díky svému zraku, ale díky mozkovému zpracování informací. Při pádu se jeho zrak a hlavně vnímání v mozku přepne do jakéhosi režimu, říkejme mu „turbo“, při kterém upraví snímkování na takovou mez, že TV vysílání by pro něj byly nekonečné střídající se obrázky, nikoli plynulý děj. Zkoumal jsem sám sebe a zjistil, že právě ve chvílích, kdy absolutně vítězím a nevím, jak to dělám, mám „turbo“ režim. Sekundy, kdy nevidím soupeře se děsně vlečou a když ho vidím, stačí malý kousek zbraně za rohem, reaguji velmi rychle. Dřív než vystřelím, mám vmžiku vymyšlenou strategii, která bere v úvahu i to, kdo proti mě stojí, případně vlastní ztráty zdraví. Ještě lépe je to poznat v okamžiku, kdy se člověk „narodí“ a vpadne do prostoru, kde zrovna válčí dva tři a je nemožné, že bych ušel jejich pozornosti. Přesně v ten okamžik, pokud jsem v režimu „turbo“, dokážu jako dravec přesně odhadnout kdy a kam mám poslat rakety a mám pocit, že mé reakce jsou více propracované než reakce soupeřů, přestože tím překvapeným bych měl být já. Ta půlsekunda do okamžiku, než mohu opět vystřelit je nekonečná a stihnu během ní přesně vypočítat, kdo půjde první, komu seberu jakou zbraň, kam doskočím, jak je překvapím. Když vidím jak během pár sekund přechází ostatní ze sebevědomého útoku do obrany, vím, že to dělám dobře a přímo s loveckou vášní vyrážím kupředu za fragy těch, kteří si „dovolili“ po mě vystřelit. Jsem si jistý, že můj mozek zpracovává informace rychleji. Pokud se podíváme na fragmovie těch nejlepších hráčů, je to jasné – člověk s normálním vnímáním obrazu v čase by to nemohl zvládnout – např. http://www.youtube.com/watch?v=kVhchw5bscQ
Teorie je mi jasná. Bohužel dosud nevím, jak na to, aby „turbo“ režim v mé hlavě naskočil v praxi vždycky. Někdy pomůže čokoláda, jindy pivo, nebo jen umýt si obličej studenou vodou a jsou dny, kdy ať dělám co dělám, udělám nejlíp, když vypnu počítač a jdu spát, nebo čumím doblba. Dneska „turbo“ prostě nebude... Ale jednou na to přijdu a vyhrávat se bude každý den.
:-)
jsou dny, kdy se ve hře pohybuju těžkopádně, každý výsledek je doslova vydřený a jsou dny, kdy sbírám fragy stejně jednoduše, jako houby v lese: najdu a vezmu si. Vysvětlení je třeba hledat v mozku. Nebudu prudit, že jsem někdy unavený, jindy ne, to je celkem jasné, s tím souvisí i hloubka koncentrace, ale je zde zajímavější téma.
Někde jsem četl, že dravec padající střemhlav k zemi dokáže zcela přesně odhadnout okamžik, kdy musí „začít pracovat“ na tom, aby se nezabil, tj. mávnout křídly a popadnout kořist, a to nejen díky svému zraku, ale díky mozkovému zpracování informací. Při pádu se jeho zrak a hlavně vnímání v mozku přepne do jakéhosi režimu, říkejme mu „turbo“, při kterém upraví snímkování na takovou mez, že TV vysílání by pro něj byly nekonečné střídající se obrázky, nikoli plynulý děj. Zkoumal jsem sám sebe a zjistil, že právě ve chvílích, kdy absolutně vítězím a nevím, jak to dělám, mám „turbo“ režim. Sekundy, kdy nevidím soupeře se děsně vlečou a když ho vidím, stačí malý kousek zbraně za rohem, reaguji velmi rychle. Dřív než vystřelím, mám vmžiku vymyšlenou strategii, která bere v úvahu i to, kdo proti mě stojí, případně vlastní ztráty zdraví. Ještě lépe je to poznat v okamžiku, kdy se člověk „narodí“ a vpadne do prostoru, kde zrovna válčí dva tři a je nemožné, že bych ušel jejich pozornosti. Přesně v ten okamžik, pokud jsem v režimu „turbo“, dokážu jako dravec přesně odhadnout kdy a kam mám poslat rakety a mám pocit, že mé reakce jsou více propracované než reakce soupeřů, přestože tím překvapeným bych měl být já. Ta půlsekunda do okamžiku, než mohu opět vystřelit je nekonečná a stihnu během ní přesně vypočítat, kdo půjde první, komu seberu jakou zbraň, kam doskočím, jak je překvapím. Když vidím jak během pár sekund přechází ostatní ze sebevědomého útoku do obrany, vím, že to dělám dobře a přímo s loveckou vášní vyrážím kupředu za fragy těch, kteří si „dovolili“ po mě vystřelit. Jsem si jistý, že můj mozek zpracovává informace rychleji. Pokud se podíváme na fragmovie těch nejlepších hráčů, je to jasné – člověk s normálním vnímáním obrazu v čase by to nemohl zvládnout – např. http://www.youtube.com/watch?v=kVhchw5bscQ
Teorie je mi jasná. Bohužel dosud nevím, jak na to, aby „turbo“ režim v mé hlavě naskočil v praxi vždycky. Někdy pomůže čokoláda, jindy pivo, nebo jen umýt si obličej studenou vodou a jsou dny, kdy ať dělám co dělám, udělám nejlíp, když vypnu počítač a jdu spát, nebo čumím doblba. Dneska „turbo“ prostě nebude... Ale jednou na to přijdu a vyhrávat se bude každý den.
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat